Paliativni_pece

5.1 Profesní hranice v paliativní péči

5.1 Profesní hranice v paliativní péči
 
  
Odborná paliativní péče představuje malou, ale důležitou a stále komplexnější oblast určitým způsobem vymezeného poskytování komunitní a akutní péče. K pacientovi a rodině přistupuje jako k celistvé jednotce, ale je pro ni příznačná multidisciplinární týmová práce. Od samého začátku zde tedy vzniká jisté napětí. Pacient a rodina po nás chtějí, abychom je chápali jako celek a ruku v ruce s nimi usilovali o splnění řady měnících se potřeb – fyzických, psychologických i těch, které se týkají jejich domácího prostředí. Zároveň chtějí, abychom jako tým úzce spolupracovali bez ohledu na hranice všeobecných a specializovaných služeb, na hranice akutní a komunitní péče, profesí a organizací a abychom za společným cílem nekráčeli pod prapory oddělených specializací. Nebezpečí, že organizační specializace navzdory představě o týmové práci zastíní hlavní účel paliativní péče – práci soustředěnou na pacienta neboli uživatele, a jeho rodinu, však stále existuje. Má-li nějaká služba dobře a efektivně fungovat 24 hodin denně, musí se na ní samozřejmě podílet značný počet lidí, z nichž mnozí pracují na částečný úvazek. Ale čím více je těchto lidí a typů profesí a odborností, tím více je oddělujících linií – a tím větší je potřeba týmového přístupu. Jak tedy dosáhnout toho, aby se laická a odborná práce, komunitní a nemocniční organizace a léčebná a paliativní péče spojily v ohnisku, jímž je rodina jako základní jednotka paliativní péče?
 
Pacienti a jejich rodiny mají vůči zdravotní péči a službám, které by se jim měli nabízet, stále větší očekávání. Ta se týkají sdílení pravomocí, lepší informovanosti, rozšíření pacientových možností volby a lepší péče soustředěné na pacienta. Tato očekávání budou i nadále zmírňována zásadní potřebou lidské vřelosti a pozornosti v těžké době, podporou ze strany rodiny, napětím, jež přináší nemoc, i touhou přijmout „roli nemocného“, případně zcela rezignovat. Základem těchto změn je zpochybnění představy hranice mezi „profesionálem/expertem“ a „laikem“, které nám nutí nově uvažovat i o vkladech „týmu“. Jelikož hlasů volajících po širším poskytování paliativní péče od poloviny osmdesátých let dvacátého století, když se začaly ozývat, neubývá, na spolupráci a součinnost bude muset vedle tradičních onkologických týmů přistoupit i spousta jiných týmů. I když uživatelé a jejich rodiny mohou vítat, že se jim nabízí podpora ze strany různých odborníků, je tu též nebezpečí přílišného vměšování a roztříštěnosti. Jedna věc je však jistá – týmy paliativní péče musí rozvinout nové modely své praxe a jejího hodnocení, má-li jejich úspěšná minulost najít svůj obraz i v zrcadle budoucnosti.
 
Obecně je proto možné konstatovat, že:
- V současnosti existuje množství různých zařízení a typů paliativní péče a role v rámci týmu paliativní péče se mění.
- Týmy se musí obracet směrem ke komunitě, uživateli a širší síti odborníků a rozumět kontextům, v nichž pracují.
- Týmy musí být ve své praxi reflexivní a pravidelně přezkoumávat své funkce a procesy.
- Mají-li se do budoucna rozvinout úspěšné modely týmů, je třeba najít způsoby hodnocení týmů, které by posoudily jejich efektivitu a braly v úvahu úhel pohledu uživatelů.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše