Paliativni_pece

3.1.2 Etické problémy klinické praxe péče na konci života

3.1.2 Etické problémy klinické praxe péče na konci života
 
  
S rostoucí dostupností prostředků k podpoře života a k oddalování smrti po dlouhotrvající období se množily morální a etické otázky provázející klinickou praxi na konci života. V paliativní péči se etika zaměřuje na „rozhodnutí“, která nám umožní uspokojit kritéria klidné smrti, k níž člověk dospěje s úctou.
 
Eutanazie
Ochrana nevinného lidského života se pokládá za ústřední princip morálky, který je postulován ve Všeobecné deklaraci lidských práv (Spojené národy, 1948). Pokud uznáváme, že všichni lidé mají plný a rovný morální status, musíme rovněž uznat naše vzájemné závazky, zvláště závazek nepoškozovat jiné. Eutanazii však můžeme pokládat za jednání, které porušuje toto základní lidské právo na život, a již proto představuje velmi sporné téma.
Zapříčinit smrt člověka je obvykle pokládáno za něco špatného, ale ne za všech okolností (např. zabití v sebeobraně nebo ve válce). Zabíjení je proto někdy dovoleno, ale v kontextu zdravotní péče se jeví jako odporující právě těm cílům jako zachraňovat životy a uzdravovat. Někteří lidé však tvrdí, že za určitých okolností, je ukončení života smrtelně nemocného pacienta, který velmi trpí, slučitelné s etikou dobročinnosti, a to v tom smyslu, že je to soucitná a milosrdná reakce, která přináší úlevu.
Když uvažujeme o eutanazii, uvědomujeme si konflikty, které mohou existovat mezi žádostí jednotlivce, aby byl zbaven utrpení, a úsilím společnosti chránit a zachovávat život. V klinickém prostředí se toto napětí vztahuje na povinnost zdravotníků poskytovat prospěšnou péči těm, kdo ji potřebují, vyhýbat se jejich poškození a respektovat volby jednotlivých pacientů.
 
Umělá výživa v paliativní péči
Výživu lze poskytovat lidem, kteří nemohou polykat, trávit nebo vstřebat přiměřené množství potravin a tekutin, uměle dvěma způsoby. Jde o:
- Parenterální postupy podávání výživy, což jsou především nitrožilní metody podávání živin a vody. Celková parenterální výživa znamená nitrožilní aplikaci dostatečného množství živin k udržení tělesné hmotnosti pacienta po neomezenou dobu.
- Enterální vyživovací postupy, jimiž se živiny a voda zavádějí do žaludku nebo střev pacienta pomocí hadiček.
 
Tyto postupy se ve zdravotní péči uplatňují běžně. Rozsáhle jsou využívány u starších lidí, z nichž by mnozí jinak prožívali poslední dny nebo týdny života. Metody umělé výživy však přesto patří k nejspornějším technologiím prodlužujícím život, jsou nedostatečně pochopeny a jejich aplikace v praxi se zdá být založená na rituálu a pevně začleněna do zaběhnutých zvyků.
Někteří lékaři tvrdí, že jakoukoli žízeň nebo nepříjemný pocit způsobený suchem v ústech lze účinně mírnit použitím ledových úlomků nebo doušky chladné tekutiny a že dodatečná terapie využívající tekutiny může zhoršit stávající symptomy nebo vyvolat další obtížné symptomy, které předtím neexistovaly. Patří mezi ně zvýšená sekrece dýchacího traktu způsobená dušností a kašlem, zvýšené slinění způsobené dusivými pocity, zvýšená produkce moči vedoucí k rozrušení a pocitům nepohodlí, zvýšené riziko nevolnosti a zvracení a výskyt edémů a proleženin. Tyto argumenty jsou však jen slabě podpořeny empirickými údaji. Studie, které byly zatím provedeny, došly k rozporným zjištěním, protože používaly rozdílné metody pro posuzování výsledků a pracovaly s malými vzorky pacientů. Na druhé straně se tvrdí, že dehydratace může zhoršovat některé běžné problémy smrtelně nemocných, např. delirium.