Paliativni_pece

5.5.1 Vztah mezi vědou a výzkumem v paliativním ošetřovatelství

5.5.1 Vztah mezi vědou a výzkumem v paliativním ošetřovatelství
 
  
Mezinárodně stanovenou prioritou ošetřovatelství a vzdělávání v ošetřovatelství je, aby se opíraly o vědecké poznatky. Vědecká činnost je profesní hodnotou a intelektuálním procesem, v jehož základě je v případě paliativního ošetřovatelství zájem zjistit, proč pacienti reagují tak, jak reagují, a proč my ošetřovatelé děláme věci, které děláme.
 
Nelze pochybovat o tom, že složité problémy a úkoly, které musí řešit paliativní ošetřovatelé, zasluhují vědecký přístup. Stejně jako ošetřovatelé v jiných oblastech praxe, tak i ošetřovatelé a badatelé věnující se paliativní péči naráží ve snaze zapojit se do vědecké činnosti a vytrvat v ní, na několik problémů. Za prvé může být problémem intelektuální izolace, protože paliativní péče se většinou poskytuje v přirozeném prostředí komunity nebo v prostředí hospice, kde může být přístup k širším zdrojům a sítím podpory vědeckých aktivit jen omezený nebo může zcela chybět. Za druhé, jen málo ošetřovatelů nebude souhlasit s tím, že uspokojování potřeb pacientů a pečujících má přednost před vytvářením solidního empirického základu pro praxi. Za třetí, rozvíjení schopnosti kriticky hodnotit a provádět výzkum se stalo důležitým bodem přípravy ošetřovatelů teprve nedávno. Postgraduální programy navíc zpravidla neobsahují speciální vzdělávání v oblasti výzkumu v paliativní péči. Odborníci z praxe proto nemusí mít dostatek sebedůvěry k tomu, aby se nebáli čerpat z empirického základu a ovlivňovat a utvářet praxi, zejména pokud jde o multidisciplinární sféru.
 
Také věda, stejně jako výzkum, se musí opírat o nějakou infrastrukturu.  Vědecká činnost se bude rozvíjet tam, kde se podporuje a oceňuje tvořivost, zvídavost a novátorství a kde služebně starší badatelé a odborníci z praxe fungují jako učitelé a vzory pro zastávání rolí. Vědecká činnost v každém oboru má navíc jistý transdisciplinární charakter, a to jak v metodologii, tak v dialogu. Ošetřovatelé, kteří se chtějí věnovat vědecké činnosti, proto musí umět diskutovat s vědci z jiných oborů a musí rozumět celé řadě metodologických perspektiv. V této souvislosti potřebují ošetřovatelé větší míru rádcovského vedení a dohledu a také více příležitostí k mezinárodní výměně poznatků a multidisciplinární spolupráci. To je zcela nezbytné, mají-li ošetřovatelé i nadále významným způsobem přispívat k vědě a výzkumu v paliativní péči.