Paliativni_pece

4.3.1 Pohledy na ztrátu blízkého člověka

4.3.1 Pohledy na ztrátu blízkého člověka
 
  
Ztráta blízkého člověka je životní událostí, která po lidech vyžaduje, aby revidovali a znovu ustavili své vztahy ke světu. V důsledku ztráty blízkého člověka mohou být zmařena mnohá naše očekávání, podkopány předpoklady a významy, podle nichž jsme se orientovali a vedli naše životy. Protože smrt nějakého jednotlivce může mít pronikavý dopad na ty, s nimiž žijeme a jak žijeme, nelze jen prostě vzít na vědomí absenci člověka, který zemřel, ale stává se nutným znovu se světu naučit. To vyžaduje věnovat pozornost něčemu, co přesahuje náš vnitřní svět, a může zahrnovat, fyzické, praktické, duchovní a sociální aspekty.
 
Když pozůstalým nabízíme podporu a péči, měli bychom mít na paměti, že nás vedou a ovlivňují nejen teorie, ale také naše zkušenosti, výcvik, přesvědčení, postoje a předpoklady. V tomto smyslu si musíme být vědomi toho, že když se jakožto odborníci nacházíme ve společnosti pozůstalých, i my žijeme s mnoha pro život příznačnými ztrátami, z nichž některé mohou být důsledkem smrti. Ošetřovatelé si musí rozvinout a udržet určitou úroveň vědomí a poznání těch oblastí svého vlastního života, které jsou v kontextu prožívání ztráty blízkého člověka potenciálními zdroji obtíží a konfliktů. Lidé, kteří ztratili někoho blízkého, se mohou stát obětí potřeb ošetřovatelů, kteří buď vědomě, nebo nevědomě prožívají svůj vlastní zármutek.
 
Stejně tak si mohou ošetřovatelé rozvinout strategie a praktiky, které vyloučí nebo alespoň minimalizují možnost, že připomínka nějaké osobní ztráty bude mít dopad na péči o pozůstalé. Je tedy třeba, aby si ošetřovatelé byli vědomi implicitních hranic, v nichž se péče a podpora poskytují. Tyto hranice se v krajním případě buď mohou stát praktickými překážkami, nebo je mohou utvářet osobní zájmy – v takovém případě hrozí nebezpečí, že ošetřovatel nebude pozůstalé dostatečně respektovat a zradí jejich důvěru, což lze pokládat za zneužití vztahu pracovník – klient. Ošetřovatelé by se proto měli postarat, aby na to, jakým způsobem poskytují pozůstalým péči a podporu, klinicky dohlíželi zkušenější pracovníci a rádci, kteří jsou schopni vše správně a poctivě posoudit.