Paliativni_pece

3.6.2 Důsledky zdlouhavého umírání

3.6.2 Důsledky zdlouhavého umírání
 
  
V představě sociální smrti sehrává ústřední roli, jak chování, tak i přístup jiných, zejména zdravotníků, k pacientům, které je často charakterizováno fyzickou i psychologickou segregací. Takové chování podle některých pramení částečně z našich obav ze smrti a z toho, že nechceme, aby se nám připomínala naše smrtelnost, což se nevyhnutně děje, jsme-li v blízkém a důvěrném vztahu s umírajícím člověkem.
 
Celou řadu situací a okolností, které mohou přispívat k nastolení stavu sociální smrti, odhalují také zkušenosti pacientů, kteří zdolávají tělesné a emoční dopady nemoci s dlouhým a často nepolevujícím průběhem, jako je rakovina. Cestu k sociální smrti mohou urychlit stigmatizující dopady diagnózy nebo izolovanost pacienta a úpadek jeho tělesných a sociálních funkcí, jež si vynucuje institucionalizovaná péče. Stav sociální smrti může nastat v důsledku toho, že pacient, který se připravuje na smrt, opustí své sociální sítě a své prostředí. Může být také naopak postupně a zákeřně vyloučen nebo opomíjen zdravotnickým personálem a pečujícími, kteří se s ním již nechtějí sociálně, osobně a někdy i fyzicky stýkat. Situaci „sociální smrti“ tak může navodit sám pacient, nebo k ní může dojít v důsledku chování ostatních.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše