Paliativni_pece

4.3.2 Respektování individuálních odlišností

4.3.2 Respektování individuálních odlišností
 
  
Budoucnost všech lidí je konečná a smrt je událost, která potká každého. Jako univerzální kategorii lze chápat také prožívání ztráty ve smyslu objektivního stavu, vyplývajícího ze smrti blízkého člověka. V takto standardizovaném přístupu lze od pozůstalých očekávat konvenční reakce na smrt a ztrátu a jejich chování redukovat na explanační teorie a modely. Logickým důsledkem takové představy je, že lidé, kteří do přijímaných standardních modelů nezapadnou, představují komplikaci a něco nenormálního a vyžadují intervence, které by jejich deviantní chování upravily. Tento objektivizující pohled na smrt a ztrátu blízkého člověka, který je předpokladem jejich zkoumání a konceptualizace, je však omezený a odosobněný. To, co je objektivní, by snad mohlo v péči o pozůstalé poskytovat výchozí bod, ale samo o sobě to nepředstavuje adekvátní pozici, z níž by se dalo posoudit, jakou subjektivní hodnotu, význam a dopad má konkrétní úmrtí na pozůstalé.
 
Při poskytování péče a podpory pozůstalým musíme brát subjektivní hledisko co možná nejvíce v úvahu. Je-li však teoretický pohled nutně necitlivý k jednotlivci, pak v subjektivním zaměření mohou unikat všechny vnější souvislosti. Lidé mohou mít také hodně společného a jejich životy se odvíjejí prostřednictvím jejich sociálních a kulturních interakcí a kontextů, v nichž žijí. Proto si musíme být vědomí, že pozůstalý není ani předurčená abstraktní kategorie, ani sebedefinující identita – je to jednotlivec, který utrpěl ztrátu. Za takových okolností bude tedy člověk čerpat ze svého vlastního jedinečného chápání a zkušeností, které jsou zakotveny v širším sdíleném světě, v němž lidé umírají. Z těchto důvodů je třeba, abychom měli při práci s pozůstalými široké porozumění pro dopad ztráty blízkého člověka na osobnost a byli citlivý nejen k psychologickým stránkám, ale i k jiným významným aspektům osobnosti, včetně historických, genderových, etnických a kulturních.