Fyziologie

2.6 Anémie a polycytémie

2.6 Anémie a polycytémie
 
 
Anémie (chudokrevnost) je snížené množství hemoglobinu v krvi; u muže méně než 130 gramů v litru, u ženy méně než 120. Obvykle bývá i snížené množství červených krvinek.
 
Příznaky anémie
Obtíže pacientů při anémii vyplývají z faktu, že krev obsahuje méně kyslíku, který je z 97 % přenášen právě na hemoglobinu. Nedostatek kyslíku v krvi způsobuje i nedostatek kyslíku v tkáních (hypoxii) a jejich zhoršenou funkci. Hlavními příznaky jsou únava, bledost, nízká výkonnost, dušnost zejména při námaze, bušení srdce. Tyto příznaky jsou tím nápadnější, čím rychleji anémie vznikla.
Trvá-li anémie déle a postupně se vyvíjela, organismus se částečně stavu přizpůsobí. Zvýší a prohloubí se dýchání, zrychlí se srdeční činnost (dojde k tachykardii) a z méně viditelných projevů je důležitá i změna metabolismu na úrovni tkání a buněk, které se svými enzymy a dalšími pochody snaží nedostatku kyslíku přizpůsobit.
 
Dělení anémií
Anémie se dělí především podle příčiny a podle vzhledu červených krvinek – tj. jejich velikosti a obsahu krevního barviva (tudíž „barevnosti“). Normální červené krvinka se označuje jako normocyt a je normochromní (tzn. má přiměřené množství hemoglobinu). Malá krvinka je mikrocyt, velká krvinka je makrocyt; velký prekurzor krvinky v kostní dřeni je megaloblast. Krvinka s normálním obsahem hemoglobinu je normochromní, se sníženým množstvím je hypochromní, se zvýšeným je hyperchromní. Podle typu krvinek se pak označují rovněž anémie, ale zásadní je dělení a poznání anémie podle přičin jejího vzniku.
 
Příčiny anémie
Příčiny anémie se dělí na stavy se sníženou tvorbou červených krvinek a na stavy s jejich zvýšenými ztrátami.
  
Anémie ze snížené tvorby erytrocytů 
Faktor tvorby červených krvinek
Druh anémie
Obv. typ anémie
Kostní dřeň
Aplastická anémie
Normocytární, normochromní
Erytropoetin
Anémie při selhání ledvin
Normocytární, normochromní
Železo
Anémie z nedostatku železa
Mikrocytární, hypochromní
Vitamin B12 a listová kyselina
Megaloblastová anémie
Makrocytární, hyperchromní
Zánět
Anémie chronických chorob
Obv. normocytární, normochromní
  
Aplastická anémie
Kostní dřeň může být utlumena či zničena různými faktory, zářením, některými léky, někdy z neznámých příčin. Většinou bývají též postiženy i ostatní krevní řady, tj. je nedostatečná i tvorba krevních destiček a leukocytů myeloidní řady. Hovoří se někdy o útlumu či selhání kostní dřeně. K anémii se proto řadí i příznaky ze zvýšené krvácivosti (modřiny, krvácení z dásní, nosu, z ran) a častých infekcí (horečka, hnisavé projevy apod.).
 
Anémie při selhání ledvin
Ledviny jsou místem tvorby erytropoetinu. Při jejich těžkém chronickém selhání (např. u diabetiků či jiných závažných chorob ledvin) nejsou schopny produkovat dostatek erytropoetinu a rozvíjí se anémie.
 
Anémie z nedostatku železa (sideropenická)
Tato anémie je nejčastější jak u nás, tak ve světě. Bez dostatku železa se netvoří dostatek krevního barviva. Příčin nedostatku je mnoho: jde o nedostatečný příjem v potravě (významným zdrojem je zejména maso, méně některé rostlinné potraviny), jeho špatné vstřebávání (např. u nemocí trávicího ústrojí) a jeho ztráty, především krvácením (vč. menstruačního či porodu), či spotřeba při těhotenství či růstu; proto je tato anémie častější u žen.
 
Anémie z nedostatku vitaminu B12 a listové kyseliny
Tyto dva vitamíny jsou nezbytné pro tvorbu DNA; při jejich nedostatku se buňky hůře množí, což se týká i červených krvinek. Nedostatek vitaminu B12 se vyvíjí postupně zejm. při onemocnění žaludku, v němž se tvoří tzv. vnitřní faktor nezbytný pro vstřebávání vitaminu B12. Nedostatek listové kyseliny může vznikat rychleji, bývá častější u alkoholiků či nastává vlivem některých léků.
 
Anémie chronických chorob
Tento typ anémie provází převážně zánětlivé choroby. Zánět a jeho produkty (některé cytokiny) působí tlumivě na kostní dřeň, snižuje tvorbu erytropoetinu a zároveň zasahuje do metabolismu železa, jehož metabolismus v těle se mění, železo je zadržováno v zásobách a není dostupné pro nově vznikající červené krvinky.
 
Anémie ze zvýšených ztrát erytrocytů 
Anémie ze ztrát krve
Ke ztrátám erytrocytů patří krvácení a jejich zkrácené přežívání a rozpad (hemolýza). Chronické krvácení vede nejen ke ztrátám krvinek, ale současně železa, takže se může rozvinout jeho nedostatek. Rozsáhlé akutní krvácení ohrožuje i selháním krevního oběhu a šokem.
 
Hemolytické anémie
Hemolýza je rozpad červených krvinek. Dochází k němu buď přímo v cévách, nebo jsou erytrocyty nadměrně destruovány ve slezině. Je zkrácené přežívání erytrocytů a pokud nejsou předčasně zaniklé krvinky dostatečně nahrazovány novými, vzniká anémie. Z nadměrného rozpadu červeného krevního barviva jeho dalším metabolismem vzniká žlučové barvivo bilirubin; proto jsou lidé s výraznější hemolýzou někdy žlutí (jeden z typů žloutenky).
Příčin hemolýzy a následně anémie (hemolytické anémie) je mnoho. Tyto příčiny mohou být přímo v červené krvince (korpuskulární hemolýza) nebo jsou mimo ni (extrakorpuskulární).
Červené krvinky mohou mít defekt v typu hemoglobinu, ve své membráně nebo v metabolismu. Ve velké většině jsou to vrozené, geneticky podmíněné nemoci, např. srpkovitá anémie v Africe, talasémie ve Středomoří či tzv. sférocytóza u nás. První dvě jsou podmíněny poruchou hemoglobinu, poslední je způsobena defektem bílkoviny v membráně krvinky.
Extrakorpuskulární hemolýzy jsou vyvolány často autoimunitními procesy. Jinou příčinou jsou některé jedy nebo rozbíjení krvinek na umělých srdečních chlopních.
  
Polycytémie
Polycytémie je nadbytek červených krvinek. Vzniká buď jako onemocnění kostní dřeně (tzv. primární polycytémie), nebo je důsledkem nadměrné tvorby erytropoetinu a následně nadměrné stimulace kostní dřeně, která je však jinak normální – tato polycytémie se označuje jako sekundární a vzniká často u závažných plicních chorob a následném nedostatku kyslíku v krvi (hypoxémii), který výrazně stimuluje tvorbu erytropoetinu v ledvině.