Fyziologie

5.3 Tlak krve

5.3 Tlak krve
 
  
Tlak krve je tlak, kterým krev působí na stěnu cév. Tlak je různý v arteriálním a venózním řečišti a ve velkém a malém oběhu. Existují pak významné tlaky v určitých specifických oblastech těla.
 
Tlak krve v systémovém tepenném řečišti se pohybuje mezi hodnotou svého maxima (systolický TK) a minima (diastolický TK). Rozdíl mezi nimi se označuje jako tlaková amplituda. Jako střední tlak se označuje střední hodnota tlaku během srdečního cyklu, běžně se odhaduje jako hodnota tlaku diastolického + 1/3 tlakové amplitudy: např. tlaku 125/80 by to bylo 80 + 1/3 (125-80) = 80 + 15 = 95.
 


Systolický TK je určen především srdečním stahem, množstvím krve, které srdce vypudí (tepovým objemem) a odporem, resp. poddajností aorty a velkých tepen během systoly, do nichž krev vypuzuje. Tyto cévy musí být dostatečně poddajné, aby množství krve pojaly; jsou-li málo poddajné (čili tuhé), systolický tlak se výrazně zvýší.
 
Diastolický tlak naproto tomu závisí spíše na odporu cév v periferii, tj. zejm. v oblasti arteriol. Dojde-li k jejich rozšíření (vazodilataci), krev z velkých cév snadno odtéká a diastolický tlak je nízký. Při vazokonstrikci naopak stoupá.
Systémový TK je tlak ve velkém oběhu. Arteriální tlak dosahuje v systole 120 mm Hg (hodnoty pod 100 se obvykle označují jako hypotenze, nad 140 a zejm. nad 160 jde již o hypertenzi); tento tlak musí být i v levé komoře během její kontrakce. Diastolický tlak je okolo 80 mm Hg (60-90).
Dostatečné hodnoty TK jsou nutné k udržení perfuze tkání a orgánů krví a příliš nízký tlak tak může vést k jejich nedostatečnému prokrvení.
 
Krevní tlak zpětně ovlivňuje činnost srdce.
Vysoký zejména systolický TK nutí srdce k vyššímu úsilí při kontrakci, což dlouhodobě může srdce poškozovat. Na druhou stranu dostatečná úroveň tlaku, zejm. diastolického, je nezbytná, aby byl zabezpečen dostatečný průtok krve tkáněmi.
 
Regulace TK probíhá přes čidla tlak registrující (baroreceptory) v tepenné vysokotlaké části řečiště, především v aortálním oblouku a krkavicích. Dojde-li k poklesu TK, aktivují se centra oběhu v mozkovém kmeni, následně se zvyšuje aktivita sympatiku, který ovlivní cévy a činnost srdce. Důležitá je i role ledvin, zejména systému renin-angiotenzin-aldosteron.
TK se mění s fyzickou i duševní aktivitou, proto je často nutné opakované měření a někdy i jeho trvalejší monitorování.
Příkladem nízkého systolického tlaku může být šok po vykrvácení, těžkého selhání srdce či přímo kardiogenního šoku (viz dále), u diastolického tlaku je to pak velká periferní vazodilatace, např. při vysoké horečce či alergickém (anafylaktickém šoku). Vysoký systolický tlak je u arteriální hypertenze a izolovaně pak u velmi tuhé, rigidní aorty.
 
Žilní tlak je podstatně nižší, např. ve velkých žilách a v pravé síni je jen lehce na 0 či během nádechu se může stávat i lehce negativním. Nicméně s ohledem na tenkou stěnu žil je nutné počítat s vlivy gravitace a polohy těla (např. u žil dolních končetin).
 
 
 


 srdeční cyklus