Fyziologie

2.1.3 Bílé krvinky

2.1.3 Bílé krvinky
 
 
Bílé krvinky (leukocyty) jsou různorodější skupinou. Jejich hlavní funkcí je účast v boji proti infekci, jsou důležité pro imunitu (obranyschopnost těla). V zásadě se dělí do dvou skupin – na lymfocyty a buňky tzv. myeloidní vývojové řady, k níž patří monocyty a granulocyty. Granulocyty se dělí na neutrofilní, eosinofilní a basofilní. Název vznikl z přítomnosti zrníček (granul) v buňkách; jiným názvem, odvozeným z vícelaločnatého jádra, jsou polymorfonukleáry. Monocyty a lymfocyty se nazývají někdy mononukleáry, protože nemají členitý vzhled buněčného jádra.
 
Lymfocyty jsou hlavní buňky imunitního systému. Některé (tzv. B) jsou při imunitní stimulaci schopny se měnit na plasmatické buňky a produkovat protilátky. Jiné (tzv. T) jsou schopny likvidace některých chorobných zárodků či nemocných buněk, popř. pomáhat jiným buňkám imunitního systému. Lymfocyty mohou v těle dlouho přežívat, jsou rovněž nositeli tzv. imunitní paměti. Kromě krve jsou výrazně přítomny v lymfatické tkáni (např. uzlinách).
 
Monocyty jsou buňky, které se mění v tkáních na makrofágy, což jsou buňky, které jsou schopny pohlcovat (fagocytovat) buňky staré, nemocné, stejně jako mohou fagocytovat některé choroboplodné zárodky. Produkují rovněž některé významné látky, které regulují imunitu.
 
Granulocyty jsou buňky funkčně jednodušší. Neutrofilové jsou především schopny fagocytózy, na rozdíl od makrofágů žijí krátce a působí hlavně proti některým bakteriím. Eozinofilní se podílejí na alergických reakcích a imunitě proti parazitům. Role nejméně početných (bazofilů) je méně jasná. Granula obsažená v granulocytech obsahují některé enzymy, které jsou schopny ničit fagocytované bakterie.
 
Nedostatek či špatná funkce leukocytů obecně vedou k infekcím a ke snížené odolnosti.