Fyziologie

6.19 Nevolnost a zvracení

6.19 Nevolnost a zvracení
 
  
Nevolnost (nauzea) je nepříjemný pocit charakteru nucení na zvracení, při němž dochází k aktivaci vegetativního nervstva s četnými příznaky. Patří k nim slinění, bledost, pokles tlaku krve a srdeční frekvence.
 
Zvracení (vomitus, emesis) je reflexní akt, který vede k vypuzení již polknuté potravy zpět ústy. Nejprve dojde k hlubokému nádechu, dále k uzavření příklopky hrtanové, stahu břišních svalů, bránice a hrudních svalů. Dochází proto k zvýšení nitrohrudního a nitrobřišního tlaku. Ochabnutí žaludku vede k vytlačení žaludečního obsahu zpět do jícnu a dále do dutiny ústní.
 
Akt zvracení je řízen z centra pro zvracení v retikulární formaci prodloužené míchy, které je uloženo v blízkosti respiračních a kardiomotorických center. Z toho vyplývají i doprovodné příznaky.
 
Podněty vyvolávající nauzeu a zvracení jsou shodné. Mají zdroj centrální a periferní. Jedná se o nepříjemné zrakové, čichové a chuťové vjemy, podráždění rovnovážného ústrojí, bolest, působení některých léků, toxických látek, alkoholu. Časté je zvracení na počátku těhotenství (tzv. ranní zvracení, někdy však v poměrně těžké formě). Dále pak i selhání ledvin, ozáření atp.
 
Zvracení i nauzeu mohou vyvolat podněty ze samotného zažívacího ústrojí (roztažení jícnu, žaludku a duodena, zpomalené vyprazdňování žaludku).
Speciální otázkou je zvracení vyvolané záměrně u poruch příjmů potravy (mentální anorexie, mentální bulimie).
 
Důsledky zvracení závisejí na jeho častosti, resp. délce. Vede ke ztrátám tekutin, iontů, kyselin (vzniká metabolická alkalóza), při delším trvání k špatné výživě. Kyselina v dutině ústní může poškodit zuby.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše