Fyziologie

16.1.2 Metabolismus a energetika svalu

16.1.2 Metabolismus a energetika svalu
 
  
Svalová práce vyžaduje energii. Ta je k dispozici v podobě vysoce energetických sloučenin – ATP a kreatinfosfátu. ATP (adenosintrifosfátu), je vyráběn v metabolismu spalováním živin (viz kapitola 8 věnovaná metabolismu).
ATP je třeba k následnému uvolnění aktinu od myozinu („změkčovací“ funkce ATP). Je rozštěpen na ADP a fosfát, ADP se následně musí opět ziskem další energie přeměnit na ATP.
 
Sval čerpá energii z volných mastných kyselin, při větší zátěži využívá především glukózu a může dojít ke štěpení zásobního polysacharidu – glykogenu.
Sval dále obsahuje myoglobin, který je částečně podobný hemoglobinu, je schopen rovněž vázat kyslík a umožňuje ve svalu existenci jeho zásob (které jsou ovšem relativně malé). Svaly, které jej obsahují hodně, jsou „červené“, vykonávají spíše pomalé, statické pohyby. Svaly „bílé“ jsou určeny rychlým pohybům s menší vytrvalostí.
 
Při dostatku kyslíku je výsledkem aerobní metabolismus a vznik energie, vody a oxidu uhličitého.
 
Při nedostatku kyslíku probíhá anaerobní metabolismus za vzniku kyseliny mléčné (laktátu), vedoucí k okyselení svalu, event. celého organismu. Sval pracuje na kyslíkový dluh (viz kap. 18 Fyziologie práce).
Kromě stahu vzniká při svalové práci (kontrakci) značné množství tepla. To musí být odváděno, zatímco naopak svalový třes, tj. situace, kdy se sval částečně kontrahuje bez vykonání práce, je výrazným zdrojem tepla pro organismus (kap. 10).
Dostatečná svalová práce (sport, chůze, fyzická námaha) je velkým spotřebitelem energie a proto má význam i v regulaci tělesné hmotnosti a ovlivňuje citlivost na inzulin a je důležitým faktorem prevence cukrovky 2. typu a doplňuje i její léčbu.
Naopak při nedostatečném přívodu energie, resp. výživy, slouží svaly jako zásobárna energie, zejména bílkovin. Velký proteokatabolismus pak pochopitelně svalovou funkci zeslabuje, klesá výkonnost svalů a mohou vznikat s tím spojené komplikace.