Fyziologie

16.2.6 Fyziologie a patofyziologie kloubů

16.2.6 Fyziologie a patofyziologie kloubů
 
  
Klouby jsou pohyblivá spojení kostí, anatomicky existuje více typů kloubů. Klouby musí být přiměřené pevné, ale zároveň pohyblivé. Toho je docilováno jejich stavbou, kloubními ploškami kostí, uspořádáním vazů a kloubního pouzdra a svaly. Svaly se podílejí jak na pevnosti některých kloubů, tak jsou zásadní pro uskutečnění pohybu. Kloubní plošky kostí jsou pokryty hyalinní (sklovitou) chrupavkou, výživu zároveň zabezpečuje kloubní maz (synovie).
 
Hlavními nemocemi kloubů jsou artróza a artritida.
Artróza je degenerativní, zpočátku nezánětlivé onemocnění kloubů, při němž dochází k poškození až destrukci kloubní chrupavky. Vliv má dědičnost, ale pak často též přetěžování kloubů nadváhou či špatnými pohybovými stereotypy, úrazy aj. Druhotně může vznikat i následkem poškození kloubu zánětem. Dochází k bolestem, může být narušen pohyb a někdy až je pohyb v kloubu zcela znemožněn. Typickými místy jsou kyčel (koxartróza), koleno (gonartróza), ale též drobné prsty rukou aj.
 
Artritida je zánět kloubu, který může mít mnoho příčin, často jde o autoimunitní, neinfekční záněty v rámci tzv. systémových nemocí, typicky revmatických (např. revmatoidní artritida). Případem metabolického onemocnění kloubů je dna, při níž je narušen metabolismus močové kyseliny.
 
Některá onemocnění mohou vést úplnému znehybnění kloubu, které se nazývá ankylóza.