Fyziologie

11.5.4 Chronické selhání ledvin a urémie

11.5.4 Chronické selhání ledvin a urémie
 
  
U chronického selhání ledvin se stav rozvíjí po dobu měsíců či let a funkce ledvin se postupně snižují. Nejprve vzniká tzv. renální insuficience, kdy ledviny zvládají udržení bazálních funkcí za klidových podmínek, ale k poruchám může dojít při vyšší zátěži. Při renálním selhání již ledviny tyto funkce neplní ani v klidových podmínkách, při normální zátěži a při normálním fungování celého organismu.
 
Stav se rozvíjí postupně a je charakterizován několika závažnými poruchami:
- nedostatečná tvorba erytropoetinu, která způsobí, že se tvoří méně červených krvinek a vzniká anémie
- zadržování kyselých látek v těle a vznik metabolické acidózy
- neschopnost udržet stálost vnitřního prostředí, vázne zejména vylučování draslíku (stoupá jeho koncentrace v krvi – hyperkalémie), ale i hospodaření se sodíkem a dalšími látkami
- klesá vylučování fosfátů, proto v krvi klesá množství vápníku, stoupá tvorba parathormonu, který se snaží vápník získat z kostí, takže se rozvíjí porucha kostí (osteopatie, resp. renální osteodystrofie)
- není dostatečně aktivován vitamin D, což rovněž vede k nedostatku vápníku a přispívá k výše uvedenému stavu
- vázne vylučování vody
- špatně se vylučují a proto se hromadí zplodiny metabolismu, což má závažné nežádoucí důsledky pro fungování mnoha orgánů
- vázne vylučování cizorodých látek a léků, proto hrozí jejich předávkování
- stoupá tlak krve, pravidlem je arteriální hypertenze
 
Urémie je konečný stav chronického selhání ledvin, kdy se k uvedeným příznakům přidávají ještě průjmy, záněty pohrudnice, event. pobřišnice, zvýšená krvácivost, zhoršuje se dušnost a rozvrat vnitřního prostředí může vést k smrti.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše