Fyziologie

6.18 Peptický vřed

6.18 Peptický vřed
 
  
Na vzniku peptického vředu se uplatňuje:
- působení kyseliny chlorovodíkové (HCl)
- působení enzymů proteináz (pepsinu)
- přítomnost Helicobacter pylori
- stresové a endokrinní faktory
- snížení obranných vlastností žaludeční sliznice
 
HCl může porušit ochrannou slizniční bariéru a navíc aktivuje pepsin. Její zvýšené množství (hyperacidita) se vyskytuje zejména u vředů v duodenu, zejména pokud je kyselá trávenina přicházející ze žaludku nedostatečně neutralizována alkalickou šťávou ze slinivky.
 
Proteinázy napomáhají k poškození sliznice a jejich obsah je zvýšen rovněž zejména u vředů dvanáctníku.
 
Helicobacter pylori je bakterie, která je schopna přežívat i ve velmi kyselém žaludku, což je dáno její schopností štěpit močovinu za vzniku alkalického amoniaku. Zvyšuje produkci kyseliny i proteináz, narušuje hlenovou vrstvu žaludku. Odstranění (eradikace) bakterie antibiotiky je jednou z léčby vředu, pokud byla její přítomnost prokázána.
 
Stresové a endokrinní faktory se rovněž mohou podílet na vzniku vředu. Stres může zvyšovat sekreci, ale zároveň zhoršuje prokrvení žaludku a tím zhoršuje ochranné vlastnosti. Nepříznivé účinky mají rovněž glukokortikoidy (kortizol a od něj odvozená protizánětlivá léčiva), které zvyšují sekreci, snižují tvorbu hlenu.
 
K narušení ochranných funkcí patří zejm. změna hlenové vrstvy, která žaludeční sliznici chrání. Dalším faktorem podílejícím se na vzniku peptického vředu je snížená produkce prostaglandinů (vznikají v žaludeční sliznici a působí lokálně), které produkci hlenu zvyšují a příznivě působí na prokrvení sliznice. Důležité je, že tvorba prostaglandinů je narušena léky užívanými proti bolesti či horečce, např. aspirinem.
 
Peptický vřed se může projevit bolestí, krvácením, někdy značným, v těžkých případech až perforací stěny.