Kazuistiky

20.8.3 Narušený obraz těla (00118)

20.8.3 Narušený obraz těla (00118)
 
 
Narušený obraz těla (00118)
Doména 6: Sebepercepce
Třída 3: Obraz těla
Definice: Zmatek v mentálním obrazu fyzického já člověka.
 
Určující znaky: uvádí pocity, které odrážejí změněný pohled na vlastní tělo (např. vzhled, funkci); uvádí vnímání, které odráží změněný pohled na vzhled vlastního těla; subjektivní: strach z reakce jiných.
Související faktory: trauma (popáleninový úraz), léčebný režim.
 
Priorita: nízká
Dlouhodobý cíl: Pacientka se nedívá na své tělo negativním pohledem, zná svou hodnotu - do 4 dnů.
Krátkodobý cíl: Pacientka nemá strach ze setkání s druhými a komunikuje s ostatními pacienty - do 2 dnů.
 
Očekávané výsledky:
Pacientka se nebojí podívat na postiženou část těla - do 1 dne.
Pacientka je informována o průběhu a očekávaných výsledcích léčby - do 12 hodin.
Pacientka má dostatek zájmových aktivit v průběhu dne - denně.
 
Plán intervencí od 10. 06. 2013 do 13. 06. 2013
1. Zajisti pacientce psychologickou pomoc – do 12 hodin, všeobecná sestra ve službě.
2. Informuj pacientku o průběhu a očekávaných výsledcích léčby – do 12 hodin, všeobecná sestra ve službě.
3. Sleduj projevy strachu a vyhýbání se pohledu na postiženou část těla – během hospitalizace, všeobecná sestra ve službě.
4. Edukuj rodinu o důležitosti psychické podpory pro pacientku – do 12 hodin, všeobecná sestra ve službě.
5. Zapojuj pacientku do společných aktivit pacientů na oddělení – během hospitalizace, všeobecná sestra ve službě.
6. Poskytni pacientce prostor pro vyjádření svých obav – dle potřeby, všeobecná sestra ve službě.
7. Zajisti pacientce dostatek aktivit v průběhu dne – všeobecná sestra ve službě.
 
Realizace od 10. 06. 2013 do 13. 06. 2013
Pacientka byla ráno 10. 06. 2013 po převazu neklidná a plačtivá. Stěžovala si na bolest a odvracela oči od postižené části těla. Po podání analgetik se intenzita bolesti snížila na snesitelnou úroveň, pacientka se zklidnila a neplakala. V 8:30 za pacientkou přišla nemocniční pedagožka, která jí chtěla vzít do nemocniční třídy, kde by se spolu s ostatními pacienty téhož věku učila. Pacientka odmítla a znovu se rozplakala. Po krátkém rozhovoru s pacientkou bylo zjištěno, že se poté, co ráno viděla ránu, která ještě není zcela zahojena, bojí setkat s druhými lidmi. Pacientka byla utišena a bylo jí vysvětleno, jak probíhá léčba a jaké má výsledky. V 9:15 dorazila matka pacientky a byla informována o vzniklých obavách své dcery a o důležitosti psychické podpory ze strany rodiny. Dopoledne trávila pacientka s matkou. V 14:30 navštívil pacientku i její matku nemocniční psycholog. Večer, po odchodu matky z oddělení, byla pacientka veselá a sledovala pohádky v televizi.
Dne 11. 06. 2013 se pacientka probudila s obavami z následujícího převazu. Po krátkém rozhovoru a znovu informování o průběhu léčby se pacientka zklidnila, během převazu byla plačtivá pro mírnou bolest a s menšími obavami se podívala na ránu. Po převazu se pacientka zklidnila a dopoledne trávila s ostatními pacienty a pedagožkou v nemocniční třídě. Odpoledne za pacientkou přišla matka s babičkou a tetou.
Dne 12. 06. 2013 se pacientka probudila klidná. Dopoledne opět trávila s ostatními pacienty a komunikace s nimi jí nečinila problém. V průběhu odpoledne pacientku navštívil nemocniční psycholog a matka s otcem.
Dne 13. 06. 2013 byla pacientka během převazu klidná, jen sdělovala obavy z bolesti. Na postiženou část těla se dívala jen s mírnými obavami.
 
Hodnocení ze dne 13. 06. 2013
Cíl byl splněn.
Pacientka nemá strach ze setkání s druhými a s ostatními pacienty komunikuje bez problému. Pacientka zná svou hodnotu, přijímá své tělo a dokáže se podívat na postiženou část těla.
Ošetřovatelské intervence dále nepokračují.