Kazuistiky

1.5.3 Posouzení psychického stavu

1.5.3 Posouzení psychického stavu
 
 
VĚDOMÍ       
Subjektivně: „Vnímám vše, tak jak je, nevím jak jinak na tuhle otázku odpovědět.“
Objektivně: Při vědomí (GCS 15), vědomí plné, jasné.
 
ORIENTACE
Subjektivně: „Vím, kde jsem a kolikátého je, jsem orientovaná.“
Objektivně: Pacientka je plně orientovaná místem, časem, osobou i prostorem.
 
NÁLADA      
Subjektivně: „Nevím, jak to se mnou bude dál, takže mám teď náladu takovou nic moc. Nevím, co mi je a co bude dál.“
Objektivně: Pacientka udává nejistotu z vývoje onemocnění.
 
PAMĚŤ        
Staropaměť
Subjektivně: „Hodně si pamatuju věci z dřívějších let, kolikrát víc, než z nynějška.“
Objektivně: Výbavnost zážitků a věcí z minulosti je bohatá.
Novopaměť
Subjektivně: „Nemám větší problémy se zapamatováním si něčeho, buď si to zapamatuju, nebo si to napíšu, když je to moc důležité.“         
Objektivně: Paměť není nikterak narušena. Pamatuje si.
 
MYŠLENÍ     
Subjektivně: „Někdy přemýšlím, jak se mají děti, nebo co bude dál, musím se přiznat, že na svůj věk mi ještě ledacos dochází.“    
Objektivně: Myšlení je logické, otázky chápe, odpovídá přiléhavě a věcně, řeč je plynulá.
 
TEMPERAMENT   
Subjektivně: „Manžel říká, že jsem cholerik, co musí mít vše, teď hned.“
Objektivně: Pacientka je silně ovlivněna bolestí. Je spíše schvácená, nedá se určit její temperament. Působí klidně.
 
SEBEHODNOCENÍ          
Subjektivně: „Na hodnocení mě samotné tu jsou ostatní lidé, sama sebe nedokážu přesně ohodnotit, nenacházím vhodná slova.“  
Objektivně: Pacientka sebe nedokázala přesně ohodnotit. Působila vcelku vyrovnaným dojmem a jako člověk, který ví, co chce.
 
VNÍMÁNÍ ZDRAVÍ  
Subjektivně: „Nyní to nestojí za nic, jsem v nemocnici. Zdraví je pro mě to nejcennější. Už jsem si leccos prožila i se srdcem, to je teď díky bohu dobré.“           
Objektivně: Pacientka se snaží veškerá nařízení a doporučení od nemocničního personálu dodržovat, váží si svého zdraví. Současný zdravotní stav ji zaskočil, neví, co jí je.
 
VNÍMÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU       
Subjektivně: „Chtěla bych být co nejdřív doma, ale vidím to na delší dobu. A kdoví, jak to dopadne.“
Objektivně: Pacientka vyjádřila slovní obavu z dlouhodobé hospitalizace, uvědomuje si závažnost svého stavu.
 
REAKCE NA ONEMOCNĚNÍ A PROŽÍVÁNÍ ONEMOCNĚNÍ
Subjektivně: „Nikdy se mi tohle ještě nestalo, takže mám obavy, co bude dál, ty bolesti břicha mě přepadly z nenadání.“
Objektivně: Pacientka neví, co bude dál, nikdy to ještě nezažila. Má obavy z neznámého.
 
REAKCE NA HOSPITALIZACI  
Subjektivně: „Nic jiného mi nezbývalo, bolesti byly nesnesitelné, vůbec se to nelepšilo.“
Objektivně: S hospitalizací je smířená, vítá ji, neboť má velké bolesti.
 
ADAPTACE NA ONEMOCNĚNÍ            
Subjektivně: „Tak nějak jsem Vám to už všechno řekla, bylo to rychlé, na ty bolesti se nedá zvyknout, je to něco, co mě docela omezuje. Hlavně aby to už ustoupilo.“
Objektivně: Pacientka se bude muset adaptovat na nynější onemocnění, bude nutný komplexní ošetřovatelský přístup a podpora rodiny.
 
PROJEVY JISTOTY A NEJISTOTY
Subjektivně: „Mám obavy, to by asi měl každý. Nevím, co mne čeká, jak tu budu dlouho. Jak to skončí.“         
Objektivně: Pacientka vyjádřila slovní obavu z dlouhodobé hospitalizace a také neví, co s ní bude dál.
 
ZKUŠENOSTI Z PŘEDCHÁZEJÍCÍCH HOSPITALIZACÍ (IATROPATOGENIE, SORRORIGENIE)
Subjektivně: „Hospitalizovaná jsem v minulosti již byla, takže vím, jak to v nemocnici chodí, ovšem s tímto stavem zkušenosti nemám. Lékařům a sestrám důvěřuji.“
Objektivně: Zkušenosti s hospitalizací již má. Má důvěru ve zdravotnický personál.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše